Mlýn na zpracování hmoty (Massemühle) – bývalý mlýn na minerály
Mlýn v části obce Sommerhau, postavený v roce 1841 C. M. Hutschenreutherem, zpracovával suroviny pro výrobu porcelánu.
Historický objev
V roce 1995 našli dělníci při renovacích nadpraží s letopočtem „1841“ a znovu ho do budovy zabudovali.
Spor o práva na užívání vody
Ještě v roce 1841 vedl Hutschenreuther spor s Moritzem Hartungem, majitelem Královského mlýna (Königsmühle), o užívací práva na řece Ohři. Nakonec mu bylo povolení ke stavbě mlýna uděleno.
Příprava a doprava surovin
Před výstavbou mlýna se suroviny připravovaly v mlýnech Pfeiffermühle a Hammermühle. Nicol Zeidler a Andreas Röder, majitelé těchto mlýnů, pronajali Hutschenreutherovi přebytečnou vodní energii za roční nájemné 25 guldenů.
Mlýn na hmotu drtil, rozmělnoval a lisoval porcelánovou hmotu až do roku 1910. Osm spřežení koní dopravovalo hotovou hmotu do porcelánky v Hohenbergu, vzdálené asi 2 km.
Změny a nové využití
Od roku 1873 zpracovávala porcelánové kaly nově vybudovaná kalírna v areálu porcelánky C. M. Hutschenreuthera. V roce 1911 koupil mlýn Massemühle Wilhelm Künzel a přestavěl jej na továrnu na dřevitou vlnu.
Technické modernizace
Tehdy mlýn používal dvě dolnovodní kola, z nichž jedno bylo naposledy obnoveno v roce 1912. V roce 1920 byl instalován parní stroj. Od roku 1935 využíval mlýn vodní energii řeky Ohře pomocí přetlakové francisovy turbíny. V roce 1960 uvedl majitel do chodu další francisovo oběžné kolo, tentokrát však nikoliv v mlýnském náhonu, ale přímo v toku řeky u jezu. V roce 1996 pak přemístil francisovu turbínu z roku 1935 z mlýnského náhonu přímo do řeky vedle stávajícího oběžného kola. Dnes se stará moderní PLC systém o plně automatizovaný provoz.
Výroba dřevité vlny
V roce 1926 fungovala továrna na dřevitou vlnu pod názvem Thüring und Götz oHG. V roce 1989 továrna ukončila výrobu dřevité vlny z důvodu rychlého poklesu poptávky.