Představte si vesnici, která se po staletí živila zemědělstvím, lesnictvím a domácím tkalcovstvím.
Jednou takovou byla roztroušená osada Dubina, založená kolem roku 1400. Proč tu však dnes nestojí kámen na kameni?
V roce 1930 měla obec ještě 72 domů se 420 obyvateli. Po druhé světové válce se mnoho německy mluvících obyvatel odstěhovalo do Bavorska nebo bylo odsunuto.
V padesátých letech, kdy studená válka udržovala svět v napětí, se československá vláda rozhodla zničit mnoho vesnic v pohraničí. Chtěla vytvořit otevřená pole pro střelbu.
Obětí tohoto radikálního opatření se stala i Dubina (Eichelberg). Československo krok za krokem postavilo podél hranice železnou oponu a v roce 1950 obec zrušilo. V 70. letech 20. století zde byla postavena kasárna pohraniční stráže.
Dnes o existenci obce svědčí jen louky, několik stromů a bývalá kasárna.
Titulek 1: Fotomontáž dvou fotografií pořízených kolem roku 1938, na nichž je zachycena obec Eichelberg
O staviteli a stavbě hradu Hohenberg nejsou k dispozici žádné spolehlivé informace. Chebský městský archivář Heinrich Gradl však předpokládá, že hrad postavil v letech 1170 až 1222 Berchtoldus de Honberg, ministeriál z Chebu. Berchtoldus byl uveden jako svědek v kupní smlouvě z roku 1222.
Hrad Hohenberg sloužil jako důležitá výspa egerlandské hradní soustavy. Páni z Hohenbergu spravovali rozsáhlá panství a toto místo se stalo centrem jejich vlády. Když poslední Hohenberg zemřel bez mužských dědiců, převedl král Rudolf v roce 1285 hrad na norimberského purkrabího Fridricha III. Fridrich získal hrad od posledního Hohenbergera Kneussela a zajistil si výnosné příjmy poskytováním doprovodných služeb na obchodních cestách.
V roce 1389 Fridrich začlenil hrad Hohenberg do správní jednotky „šesti úřadů“. Během třicetileté války (1632) a druhé světové války (1945) utrpěl hrad značné škody. Největší škody způsobilo bombardování americkými vojsky v dubnu 1945, které zničilo třetinu obce.
Hrad Hohenberg se hrdě tyčí nad údolím Ohře a po hradu Plassenburg nad Kulmbachem patřil k nejvýznamnějším pevnostem markrabství Brandenburg-Kulmbach-Bayreuth. Postavili jej Štaufové, aby zabezpečili císařský hrad v Chebu a kontrolovali důležitý dopravní uzel.
Dnes je hrad Hohenberg nejzachovalejším hradním komplexem ve Smrčinách. O jeho vojenské minulosti svědčí opevněná kruhová stěna se třemi kulatými a dvěma čtvercovými věžemi a částečně zachované bojiště. Na hradním nádvoří stojí knížecí dům, bývalý lovecký zámeček z roku 1666. Čtyři kamenné sloupy u vstupu do hradu připomínají jeho historické právo poskytovat císařský azyl.
Hrad je nejen historickou památkou, ale také útočištěm čápa bílého, který zde hnízdí již celé desítky let. Čáp nachází ideální životní podmínky v zeleném věnci, který lemuje staré sechsämterské městečko. Potravu má čáp zajištěnu v blízkých chráněných krajiných a přírodních oblastech a také v založených biotopech.
Také v bývalém českém pohraničním pásmu se mohla fauna a flóra nerušeně rozšířit. Vychutnejte si nádherný výhled přes údolí Ohře až daleko do Čech a poznejte fascinující historii hradu Hohenberg.
Kámen dvou řek se nachází v centru Fischernu, části obce Schirnding. Byl instalován Smrčinským spolkem 8. června 1980 u příležitosti otevření stezky Egerweg.
Nápisy vytesané v kameni pojmenovávají místa, kterými protékají řeky Eger (česky Ohře) a Röslau (česky Reslava). Již v roce 1683 napsal Caspar Bruschius: „Fischern, vesnice pánů z Egeru, pod níž se do Egeru vlévá Resslau, velmi krásná světlá říčka.“
Erb Fischernu zobrazuje zvlněný modrý tažný kříž na stříbrném pozadí. Tento kříž symbolizuje soutok řek Ohře a Reslavy, který zde vyznačuje státní hranici. Černý kříž v erbu symbolizuje řád německých rytířů, který zde kdysi vlastnil půdu. Červená hvězda připomíná řád křižovníků. Stříbrná a černá barva odkazují na markrabství Bayreuth.
První zmínka o Fischernu pochází z roku 1300, ale obec je pravděpodobně starší a vznikla v „Schirndingerském průsmyku“. Tento průsmyk byl důležitou starou cestou vedoucí z Gefreesu do Chebu a dále do české kotliny.
Na kameni jsou zobrazeny řeky Ohře a Reslava a také města a vesnice, kterými protékají. Obce podél Reslavy jsou uvedeny na pravé straně památníku, obce podél Ohře na levé straně. Úplně nahoře je Fischern, jediná obec, kterou protékají obě řeky.
Reslava a Ohře
Reslava je pravostranný přítok Ohře v severovýchodním Bavorsku. Vzniká z několika malých vodních toků na východním svahu Schneebergu a vlévá se do Ohře u Fischernu.
Ohře je levostranný přítok Labe. Pramení u Weißenstadtu ve Smrčinách a vlévá se do Labe u Litoměřic. Řeka dala jméno regionu Egerland.
U pramene Ohře lze přečíst následující nápis:
Když hoch přišel k Ohři:
„Ohře, mluv, kam pospícháš?“
„K Labi“ říká tiše,
„k Labi musím táhnout.“
Když hoch přišel k Labi,
odpověď zní spoře;
hromový hukot odpoví:
„A já musím do německého moře! “
Prameny ve Smrčinách
Ve Smrčinách pramení čtyři významné řeky: Bílý Mohan, Ohře, Nába a saská Sála. Tečou do čtyř světových stran: Mohan na západ, Sála na sever, Ohře na východ a Nába na jih. Bílý Mohan, Sála a Ohře se vlévají do Severního moře, zatímco Nába se vlévá do Dunaje a dále do Černého moře.
Poznámka: Kámen označuje koncový bod stezky Egerweg, která vede ze západu na východ přes Smrčiny. Návštěva se dá dobře spojit s pěší túrou po této stezce.
