Confinhaus u hohenbergské Hammermühle
Pěší turisté nebo cyklisté, kteří od 1. března 1996 využívají hraniční přechod Hammermühle do České republiky, nevyhnutelně míjejí Confinhaus než se dostanou na most přes Ohři. Název „Confinhaus“ pochází z latiny: confinis = sousední, sousedící, „ležící na hranici“.
Confinhaus byl pravděpodobně postaven na pozůstatcích dřívější stavby. V hohenberské úmrtní matrice se v roce 1689 uvádí: „Balzer Püllnhöfer, zdejší čtvrtláník, umřel ve strážnici u Hammermühle, katolického vyznání, pohřben 20. dubna za zpěvu a hudby na hřbitově.“
V rámci boje proti moru a choleře zřídily úřady v letech 1680, 1713 a 1831/32 podél hranic u Hohenbergu, Fischernu a Schirndingu konfinační centra a kontumační domy jako karanténní stanice.
Tudy také vedla stará cesta do Chebu, na kterou upozornila Elisabeth Jägerová. Lemovala hohenbergerský hradní kopec ze severu, překračovala Ohři u Hammermühle (Confinhaus) a pokračovala přes Rybáře, Hraničnou a Cetnov do Chebu.
Před rokem 1840 zde byla místo mostu pouze prkenná lávka. Kolem roku 1833 se místu říkalo: „Brod u Confinhausu přes Ohři…“. Ještě kolem roku 1900 vedla tímto brodem tzv. cesta Zäunigweg přes Rybáře do Pomezí nad Ohří.
V roce 1787 existoval „infekční- nebo strážní domek pod zámeckým kopcem u Hammermühle“.
Tesaři se nejraději usazovali v blízkosti mlýnů, kde jako „mlýnští lékaři“ udržovali a opravovali dřevěný pohon a mlecí zařízení. Není proto divu, že se zde usadilo mnoho tesařů. Někteří z nich byli např:
- Adam Christoph Sommerer (1750-1833), tesařský tovaryš, a jeho syn Johann Michael Sommerer (1804-1882).
- Johannes Mainer (1751-1825), který koupil jižní polovinu domu v roce 1797, a jeho syn Joh. Adam Mainer (1791-1847). Ten v roce 1805 při návštěvě pruské královny Luisy s manželem králem Vilémem III. pochodoval jako čtrnáctiletý flétnista v čele zeměbrany a hrál na svou pikolu.